Historie Církve československé
v Rakovníku
První náznaky změn v náboženských poměrech byly
zřetelné ihned po skončení I. světové války a vyhlášení samostatnosti Československé
republiky 28. října 1918. Na tisíce lidí opouštělo římskokatolickou církev a zůstávalo
bez náboženského vyznání. Bylo tomu tak i na Rakovnicku, kde výstupy nebo přestupy
z římskokatolické církve do konce roku 1918 činily jen kolem 20, v roce 1919 to již
bylo téměř 700 výstupů. Bylo to zřetelné echo odstupu od náboženství praktikovaného
římskokatolickou církví. Zároveň mezi kněžími této církve se již delší dobu usilovalo o
prosazení rozličných reforem, kterými by víru přiblížili současnému člověku a postavili
církev na místo, které jí původně náleží.
Na Rakovnicku byli těmto reformám nakloněni téměř všichni zde působící kněží.
Proto prvním velkým překvapením a předzvěstí nových věcí byly Vánoce roku 1919.
Tehdy poprvé v rakovnickém chrámu Páně na Husově náměstí zazněla liturgie v českém
jazyce. Na Štědrý den sloužil půlnoční bohoslužbu zdejší kaplan František Polan a
druhý den na Boží hod vánoční děkan Josef Smola.
|