První náznaky změn v náboženských poměrech byly zřetelné ihned po skončení I. světové války a vyhlášení samostatnosti Československé republiky 28. října 1918. Na tisíce lidí opouštělo římskokatolickou církev a zůstávalo bez náboženského vyznání. Bylo tomu tak i na Rakovnicku, kde výstupy nebo přestupy z římskokatolické církve do konce roku 1918 činily jen kolem 20, v roce 1919 to již bylo téměř 700 výstupů. Bylo to zřetelné echo odstupu od náboženství praktikovaného římskokatolickou církví. Zároveň mezi kněžími této církve se již delší dobu usilovalo o prosazení rozličných reforem, kterými by víru přiblížili současnému člověku a postavili církev na místo, které jí původně náleží.
      Na Rakovnicku byli těmto reformám nakloněni téměř všichni zde působící kněží. Proto prvním velkým překvapením a předzvěstí nových věcí byly Vánoce roku 1919. Tehdy poprvé v rakovnickém chrámu Páně na Husově náměstí zazněla liturgie v českém jazyce. Na Štědrý den sloužil půlnoční bohoslužbu zdejší kaplan František Polan a druhý den na Boží hod vánoční děkan Josef Smola.